Naše nejhlubší vnitřní zranění

Věděli jste, že se narodíte už s "plánem", jaké zážitky si jdete prožít a jaké zranění jdete léčit? Rodiče a další lidé kolem jako partneři, učitelé, kamarádi, v nás to zranění "jen" otevírají, abychom o něm věděli a řešili ho. Celá "hra" je o sebepřijetí.


Představte si, že máte poraněnou ruku do krve a když se vás někdo jen dotkne, bolí vás to do morku kostí. Ale on Vás neuhodil, jen se vás dotrnul. Ale ta rána je tak hluboká, že bolí "neadekvátně" jako reakce na druhého člověka. A tak je to i s našimi vnitřními zraněními. 

Já mám zranění z opuštění (otec mě opustil v půl roce, ale jen "odšpuntoval" mojí zkušenost) a vždy když můj partner nepřišel domů z práce (např.šel improvizovaně na pivo s kolegy), tak jsem prožívala muka. Brečela jsem a cítila jsem se opuštěná, sama a že mě nechal na holičkách a že se na mě vždy každý vykašle. Přijde Vám tato reakce adekvátní situaci? No jistě, že ne. On se dotýkal mého zranění.

💮 Autorka této teorie Lise Burbeau říká, že naše těla vypadají podle typu našeho zranění. 

💮 Je jich 5 a každý máme většinou až 4, ale jedno většinou převažuje. 
💮 Na každé zranění pak aplikujeme nevědomě strategii, abychom se ochránili. Nasadíme si masku. Ale ta nás chrání i od nás samotných. A našeho napojení na sebe.

Každá duše přišla pro zkušenost


Každé dítě při narození v hloubi duše ví, že se inkarnuje z toho důvodu, aby bylo samo sebou a aby získalo nesčetné zkusenosti. Jeho duše si zvolí rodinu a prostředí, do nichž se rodí s určitým cílem. Pří příchodu na tuto planetu máme vždy tentýž úkol: sbírat zkušenosti, dokud se nám nepodaří přijímat je a naučit se skrze ně milovat sebe sama. 

Dokud určitou zkušenost neprožíváme v přijetí sebe sebe a halíme ji do hávu soudů, viny, strachu, lítosti nebo do jakékoliv jiné formy nepřijetí, pak k sobě neustále přitahujeme události a osoby, kvůli nimž danou zkušenost prožíváme dokola stále znova.

Je 5 typů zranění: Odmítnutí, Opuštění, Ponížení, Zrada a Křivda.  Pokaždé, když prožíváme některé z těchto zranění nebo se domníváme, že je způsobujeme, celá naše bytost se cítí zrazena.

Důsledkem toho používáme masky, jejíž snaho je zakrýt a skrýt to, co nechceme řešit, ať před sebou samými nebo před ostatními.


Není maska jako maska

Člověk může být odmítnut, ale přitom trpět křivdou, někdo jiný se může cítit zraněn. Takže nenechte se zmást názvy jednotlivých zranění. Ty budete schopni identifikovat po přečtení knihy. Toto je takové nasměrování a pokud Vás to "chytne", tak můžete studovat dále.

Masky používáme abychom se vyhnuli utrpení, které máme v sobě uložené. A ta maska nás nutí nebýt sami sebou. Hrát nějaké role. A s tím souvisí i různé typy chování, jednání, reakce na různé situace. Například masochistický typ se rád za vše pořád omlouvá a na nějaké úrovni si nedopřeje štěstí. Bude šťastný až...až zhubne, až vydělá peníze, až potká partnera....

Je to zajímavý pohled na sebe sama, takže určitě doporučuji. Kniha vypadá takto:

Existuje i kniha Léčba bolestí duše, která dává i návod a řešení, jak se uzdravit.

Mě osobně tato kniha pomohla rozšifrovat moje nepravé já a poznat jak se projevuje. Aby člověk mohl být svobodný a žít šťastný život.