Tvoje inspirace

Věděli jste, že se narodíte už s "plánem", jaké zážitky si jdete prožít a jaké zranění jdete léčit? Rodiče a další lidé kolem jako partneři, učitelé, kamarádi, v nás to zranění "jen" otevírají, abychom o něm věděli a řešili ho. Celá "hra" je o sebepřijetí.

Mužko-ženský svět, rozdělení rolí a povinností, energie a přitažlivost. Láska mezi námi. To je velké téma našeho světa. Stal se totiž trošku neutrální a více mužský. Ale paradoxem je, že ačkoliv náš západní svět je velmi mužský a orientovaný na výkon a my ženy to vnímáme jako náročné místo k prosazení se (v práci, s dětmi a domácností atd.),...

Mockrát jsem nad tímto tématem přemýšlela. Co je smysl života? K čemu to všechno je? To se narodím, pachtím se tu, pořád dosahuji cílů, zlepšuji se a se to přehoupne, začínám stárnout a umřu. Od úvah, že to žádný smysl nemá, že se reinkarnujeme až po konstrukty typu, že musím nalézt své poslání, abych mohla žít život, který bude...

Vztahy, láska, partnerství.... není snad větší oblast inspirace na světě na písně, básně, filmy a knihy. Tolik krásných emocí, radostí a zážitků, když vztahy vzkvétají, jsou harmonické a plynou. Svět je krásné místo k žití. A tolik beznaděje, zlosti a zoufalství, když se zaseknout a dohání nás k šílenství. Svět je hnusné místo k žití. Znáte to?